Michal Ciffra: Pobaltí je digitální mekkou pro startupy. Češi se mají čemu přiučit

Češi pobaltské země často přehlížejí. V Estonsku, Litvě a Lotyšsku žije dohromady jen kolem šesti milionů lidí. Mohlo by se zdát, že v evropském kontextu nemají příliš co nabídnout. Minimálně v oblasti technologických startupů to však vůbec neplatí, ba naopak. Jak jsme se s kolegy z DEPO Ventures přesvědčili během našich návštěv v posledních měsících, pobaltské státy jsou doslova mekkou pro moderní startupový byznys. Jak toho dosáhly? A čemu bychom se mohli přiučit i my v České republice?

Přestože je každá z těchto zemí z pohledu startupového světa na různé úrovni, některé věci mají společné. Startupovou scénu tam – na rozdíl od Česka – mohutně podporuje stát, který si uvědomuje důležitost inovací a jejich ekonomický přínos. Především Estonsko svou kompletní digitalizací státní správy a služeb připravilo velmi úrodnou půdu pro lokální i mezinárodní startupovou scénu. Díky tomuto kroku má země v současnosti nejvíce miliardových startupů z celé Evropy.

Síla startupových příběhů

Všichni určitě známe Skype. Tenhle příběh přitáhl pozornost estonské veřejnosti. Oslovil investory, inspiroval další podnikatele v technologiích a díky tomu začaly rychle přibývat nové startupy. Zaměstnanci Skypu a dalších firem rozjížděli své vlastní společnosti. A jako andělští investoři začali sami podporovat nadějné projekty. Položili základy startupovému světu, jehož výsledkem je dnes už 13 jednorožců, startupů s hodnotou přes miliardu dolarů.

V Litvě by podobnou úlohu mohlo sehrát Interactio, software, který usnadňuje vzdálené simultánní tlumočení například pořadatelům konferencí nebo mezivládních či pracovních schůzek. Pandemie byznys tohoto litevského startupu mohutně nakopla, loni během investičního kola series A vybrali 30 milionů dolarů. Andělští investoři během pár let zhodnotili v Interactiu svou původní investici v desítkách tisíc eur až stonásobně, dnes z nich jsou milionáři. Všichni to berou jako obrovský úspěch, zájem o andělské investování prudce narostl. 

Stát udává směr

Litva podporuje investování do startupů dvěma způsoby. Koinvestuje s andělskými investory, kterým tak umožní zvýšit kapitál na dvojnásobek. Druhým způsobem je monitorování lokálních startupů a jejich vlivu na ekonomiku, zaměstnanost a další důležité aspekty včetně přínosu do státní pokladny. Na webu Startup Lithuania (www.startuplithuania.com) je registr všech startupů. O každém z nich je možné najít podrobnosti, jakou investici získal, jakou má hodnotu či kolik lidí zaměstnává. Na první pohled je vidět, že startupy představují velkou část ekonomiky a že přímo v Litvě dávají práci tisícům lidí. Je to vzkaz veřejnosti, že to dává smysl. Věřím, že kdyby byly takové statistiky o ekonomickém přínosu pro stát k dispozici i u nás, vyvrátilo by to mnoho mýtů a pomohlo veřejnosti zlepšit celkové mínění o startupech. 

Lotyšsko je z těch tří zemí zatím trochu pozadu. Je tam nejméně fondů, méně kapitálu i projektů. Andělský ekosystém moc nefunguje, ale v Rize je cítit silná houževnatost být nejlepší a jednou předběhnout Estonsko i Litvu. Trojice pobaltských zemí zdaleka není homogenní, zdravě si konkurují. V Estonsku cílí startupová scéna kvůli malému počtu obyvatel hlavně na mezinárodní trhy již od samého začátku. Pravidelně se pořádají různorodé soutěže mezi startupy, které přispívají nejen k přirozené soupeřivosti, ale také k sdílení zkušeností a nalézání nových talentů. Ukazuje se to třeba v tom, že do investic se zapojuje větší počet andělských investorů, často spolupracují i s fondy rizikového kapitálu. To zatím v Česku není tak běžné.

Investiční „mafie“ vítězí 

Ve světě rizikového kapitálu se stále více ukazuje, že se vyplatí být s investicí do společnosti první. V Pobaltí platí, že k nejlepším projektům a nejnadějnějším startupům se dostanou startupisti, kteří úspěšně vybudovali a prodali firmu a nyní investují do dalších projektů. Funguje to podobně jako v Silicon Valley. Takový investor se totiž nebojí podpořit firmu už na samém začátku a je ochoten podstoupit větší riziko než venture kapitálové fondy. Ty se zaměřují na vyvinutější společnosti, které už generují příjmy. Děje se to po roce až dvou existence startupu. Bohužel se pak často stává, že úspěšný startup získá investiční nabídky od elitních globálních fondů, a tím vyřadí lokální fondy ze hry. To je příklad právě zmiňovaného litevského Interactia.

Přestože se situace zlepšuje, je v České republice takovýchto „exfounderů“ stále velice málo – a obecně investorů, kteří by investovali do rané fáze vývoje (pre-seed, seed). Nicméně u pobaltských sousedů vidíme, že úspěšné příběhy, podpora státu, aktivní investoři a kolaborativní přístup pomohli roztočit kola a vytvořit jeden z nejuznávanějších startupových ekosystémů v Evropě.